Topné systémy

K volbě topného systému třeba přistupovat individuálně. Správný výběr limituje velké množství podmínek z vnějšího i vnitřního prostředí a charakter provozování zařízení vytvářejících kvalitní mikroklima. Na tuto volbu však neexistuje žádná šablona, ​​každý objekt je jedinečný a zdaleka neplatí, že co je výhodné pro jeden objekt bude platit i pro jiný. Ať si však vyberete jakýkoliv topný systém, vždy dbejte na to, aby byl navržen a přizpůsoben přesně pro váš dům. Pouze tak bude vytvořen předpoklad pro jeho hospodárný a bezpečný provoz.

Výběr optimální otopné soustavy ovlivňují podmínky, které můžeme shrnout do 3 základních skupin:
• stavební požadavky – spojují se s tvarem, umístěním a vlastnostmi použitých materiálů posuzovaného objektu (architektonicko-urbanistické a dispoziční řešení stavby, tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a vnější klimatické podmínky),
• požadavky na topný systém – dostupná palivová základna, využití topných prostor, požadavky na tepelnou pohodu,
• provozní požadavky – požadavky na provoz, údržbu a komfort, estetické a jiné požadavky.

Podle způsobu vytápění rozeznáváme lokální a ústřední topné systémy. Lokální topidla se využívaly především v minulosti nebo v menších objektech či bytech s jednou nebo dvěma místnostmi. K tradičním typem patřily plynové topidla (kamínka), tělesa na tuhé palivo (kamna), případně elektrické. V poslední době se objevily infračervené tepelné zářiče.
Ústřední vytápění je systém, při kterém jeden zdroj tepla – většinou kotel – zásobuje teplem celý dům. Ústřední vytápění je běžné v rodinných domech a bytech, případně tam, kde chceme kombinovat vytápění s přípravou teplé užitkové vody. V ústředním zdroji se mění energie z paliva na teplo, které se předává teplonosné látce (médiu). Ta ho prostřednictvím rozvodu distribuuje do topných těles. Podle teploty teplonosného média známe tyto druhy ústředního vytápění:
• teplovodní vytápění – otopná soustava s teplotním spádem 90/70 ° C (vstupní / výstupní teplota média) a s klasickými topnými tělesy (radiátory),
• nízkoteplotní vytápění – otopná soustava s teplotním spádem 45/30 ° C a s nízkoteplotními sálavými podlahovými plochami, respektive teplotním spádem 60/40 ° C a stěnovými sálavými plochami.
Způsob šíření tepla ovlivňuje spotřebu energie i tepelnou pohodu v místnosti. Podle fyzikálního způsobu předávání tepla můžeme topné systémy rozdělit na konvekční (konvekce – proudění vzduchu), sálavé a kombinované.